Giardie u činčil

Řada různých diskuzí mě přiměla stručně popsat problematiku výskytu giardií u činčil.

Giardie (Lamblie) je bičikatý prvok, nepatří mezi bakterie ani viry. Osidluje tenká střeva ptáků, savců i plazů.

Giardióza je časté parazitární onemocnění u činčil, zralé cysty jsou infekční a odolné proti nepříznivým podmínkám vnějšího prostředí. K infekci dochází pozřením infekčních cyst (koprofágií, kontaminovanou vodou či krmivem), ty mohou být infekční po dobu až dvou měsíců.

Sama o sobě se giardia v tenkých střevech vyskytuje jako neškodná součást střevní mikroflóry. Patogenní se stává pro hostitele při přemnožení většinou při stresových situacích.

Nejčastější „spouštěče“:

·         Časně odstavená mláďata

·         Nerovnováha střevní mikroflóry, hypovitaminózy (vit. Skupiny B)

·         Změna příjmu potravy

·         Kontaminovaná podestýlka (hobliny, seno)

·         Stres (psychický) sestavení nové skupiny, agresivní samec, přeplněné klece, cestování

·         Jiné probíhající onemocnění

Přítomnost giardií v trusu nemusí striktně znamenat, že činčila trpí giardiózou jako onemocněním, záleží na klinických příznacích a celkovém zdravotním stavu činčily. České i zahraniční studie, kde se od pozorovaných činčil odebraly vzorky trusu a podrobily se vyšetřením (mikroskopie, elisa testy) neprokazují, že výskyt giardií je spojen vždy s onemocněním.

Dle mého názoru, je to jako u lidí a oparů, většina z nás měla někdy opar, ten způsobují herpesviry. Ty v nás přetrvávají a nelze se jich jen tak zbavit, při horečce, stresu a jiném oslabení se „probudí“ a projeví se to právě opary.

U činčil je to obdobné, výskyt v trusu na jeden křížek, tedy v malém množství se bere jako součást normální střevní mikroflóry, pokud je výskyt větší, na více křížků a je to v korelaci s klinickými příznaky, je to problém, který se musí řešit.

Pokud je tedy činčila zdravá v optimálních podmínkách chovaná, výskyt giardií, které se nacházejí v jejím trávicím traktu, nezpůsobují giardiozu jako onemocnění.  Střevní mikroflóra u činčil je velmi pestrá, na stěnách střevních klků jsou bakterie i prvoci, ty pomáhají štěpit složité cukry a bílkoviny na jednoduché a z těch činčila teprve bere energii. Pokud dojde k nerovnováze např. bakterií a „uvolní se místo“, giardie přirozeně využijí situace, přemnoží se a mechanicky ničí střevní klky.

Klinické příznaky onemocnění

Diarhea (průjem) s výskytem hlenu, bolesti břicha, apatie, anorexie, při chronických infekcích malabsorbce a celkové neprospívání.

Vycházejí z toho co giardie ve střevech dělá. Není to parazit ve smyslu toho pravého „vysávání“. Ve střevech dojde k pomnožení a adherenci pomocí přísavného disku na enterocyty (střevní buňky), ty tak mechanicky poškozují a výsledkem je zkrácení a ztluštění střevních buněk, tím pádem je značně omezená jejich schopnost využívat přijatou potravu. Onemocnění je tedy provázeno poruchou štěpení a vstřebávání sacharidů a tuků v tenkých střevech, vzniká tak steatorrhea (což je průjmová stolice s přítomností tuků). Proto je stolice světlejší a mastná. Při chronickém průběhu, hlavně u mladších kategorií, je důsledkem malabsorbce (porucha vstřebávání) živin a v tucích rozpustných vitaminů. Klinickým projevem je tak celkové neprospívání. Střevní trakt je také součástí imunitního systému a při jeho narušení se tak snadněji přidá další infekce (koronavirové, parazitární).

Diagnostika

Nejčastěji pomocí mikroskopie a diagnostických testů. Oocysty se neuvolňují pravidelně s každým trusem, proto je dobré mít směsný vzorek alespoň z 3 dní. Skladovat trus lze v chladničkové teplotě. Testy jsou specifické a citlivé, jejich nevýhodou je vyšší pořizovací cena a fakt, že když je trus pozitivní neznamená, že se jedná o propuknutí onemocnění. V mikroskopii je těžší záchyt, ale lze vidět i relativní množství v pozorovaném vzorku.

Terapie

Je to velmi kontroverzní téma, při náhodném výskytu a bez zjištěných klinických příznaků bych hned léky nenasazoval, dle studií je toto onemocnění čím dál více odolnější na podávané léky. Ponechal bych si tuto možnost terapie až při propuknutí onemocnění u jedince či celého chovu. Může se tedy stát, pokud chov léčíte nesystematicky, že se na podávaná léčiva vyvine rezistence a poté je opravdu problematické onemocnění zdolat. Je lepší se proto zaměřit spíše na prevenci než na terapii.

Prevence zaměřená na:

·         zoohygienu chovu (kdy přenašečem je i sám chovatel)

·         zdravou a vyváženou stravu

·         karanténu nově příchozích činčil

·         optimální podmínky chovu

 MVDr. Jiří Měsíček, tel.:724 569 414